Jak jsem se dostala k psychologii

Často se mě klienti ptají, proč jsem se rozhodla stát psycholožkou. Odpověď není úplně jednoduchá – byla to cesta, která se postupně utvářela.

Po základní škole jsem nastoupila na střední zdravotnickou školu, obor farmaceutický asistent. Vždy mě zajímala biologie člověka, chemie a zdravotnictví. Už tehdy mě ale přitahovala také psychologie a lidské příběhy. Na studium psychologie jsem si tehdy ještě netroufala, a tak jsem si zvolila bakalářský obor ergoterapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Během studia jsem absolvovala odborné praxe v různých zdravotnických a sociálních zařízeních – například v Centru Paraple, ve Fakultní nemocnici Motol, na psychiatrickém oddělení nebo v Jedličkově ústavu. Právě zde jsem si uvědomila, že mě nejvíce zajímá člověk jako celek – nejen jeho zdravotní stav, ale také jeho prožívání, vztahy a životní příběh.

Proto jsem se rozhodla splnit si svůj původní sen a vystudovat psychologii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Dodnes jsem ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala.

Nedílnou součástí studia byl dlouhodobý psychoterapeutický výcvik v daseinsanalytickém směru. Byl to jeden z nejnáročnějších, ale zároveň nejcennějších období mého profesního i osobního života. Více než 550 hodin sebezkušenostní práce, skupinových setkání a odborné přípravy mě naučilo především pokoře, respektu a hlubšímu porozumění lidskému prožívání.

Díky výcviku jsem si ještě více uvědomila, že každý člověk má svůj jedinečný příběh. Nikdo nežije život druhého a nikdo neví, co všechno si ten druhý nese. Proto se snažím ke každému klientovi přistupovat bez hodnocení, s respektem, otevřeností a opravdovým zájmem porozumět tomu, co právě prožívá.

Během studia jsem se zároveň vdala a založila rodinu. Osobní zkušenost mi připomíná, jak důležité jsou bezpečné vztahy, vzájemná podpora a možnost mít vedle sebe někoho, kdo naslouchá. Právě takový prostor se snažím vytvářet i pro své klienty.